Velikonoce - svátky vykoupení

Blíží se Velikonoce. Pro spoustu lidí ztratil tento svátek svůj význam. Je to pochopitelné, protože bez náboženského rozměru není možné tomuto svátku porozumět.

Velikonoce jsou svátky vykoupení. Běžný člověk dnešní doby se asi nad tímto tvrzením v údivu pozastaví. Jeho první otázka bude znít: Kdo nebo co potřebuje vykoupit? A druhá: Od čeho a kým? Odpověď je prostá: Vykoupit potřebuje člověk od hříchu. Tím kdo vykupuje je Bůh v Ježíši Kristu. Vykoupení přitom nemůžeme chápat jako obchod, ale spíše jako osvobození ze situace, která člověku škodí.

Z této situace se člověk nemůže dostat sám, protože to není v jeho moci. Všichni to zřejmě známe a všichni jsme se s tím setkali buď u sebe nebo u dětí. Něco jsme pokazili a nedokázali  jsme to již spravit. Musí přijít někdo jiný. Nebývá to příjemné, ale dost často se nedá nic jiného dělat. Mnohokrát dokážeme věci pokazit, ale je těžší, a někdy i nemožné, je napravit.

Když Bůh tvořil člověka, tvořil ho ke svému obrazu, říká Bible. To znamená, že neměl žádný jiný vzor než sám sebe. Dal nám touhu po vztazích a schopnost do vztahů vstupovat a také svobodu, díky které můžeme s těmito vztahy nakládat podle vlastního uvážení. Věděl, že díky této svobodě se můžeme vydat špatnou cestou. Věděl také, že pokud se to stane, my si s tím nebudeme vědět rady. Proto se rozhodl, že následky případného lidského ztroskotání vezme na sebe.

Celé období Starého zákona je očekáváním nějakého Božího činu, je přípravou na chvíli až Bůh začne jednat. Tento očekávaný Boží čin popisuje sv. Pavel takto: "Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří byli podrobení zákonu" (Gal 4,4-5).

Kvůli čemu Ježíš přišel? Jaký byl jeho úkol zde na zemi si můžeme přiblížit pomocí několika úryvků z Bible:

• "Bůh neposlal svého Syna na zem, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen" (Jan 3,17).
• Spása (záchrana) spočívá v daru plného života: "Já jsem přišel, aby měli život, a měli ho v hojnosti" (Jan 10,10b).
• Symbolem toho, že Ježíš má moc dát život v hojnosti je vzkříšení Jairovy dcery, syna naimské vdovy a Lazara. "Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu které chce" (Jan 5,21). Tuto moc svěřil svým učedníkům.
• Ježíš chce probudit k životu všechny, protože Otcovou vůlí je, aby neztratil nikoho z těch, které mu svěřil (srov. Jan 6,39). "Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl věčný život" (Jan 3,16).
• V čem spočívá věčný život: "Věčný život je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista" (Jan 17,3).

Ježíš nás vykoupil celým svým životem. Celý jeho život, od narození až po smrt, je jedno výkupné dílo. Prošel vším, čím prochází každý člověk. Poklidným životem v Nazaretě, radostí na svatbě v Galilejské Káni, popularitou, nepochopením a nakonec i odmítnutím. Není pravda, jak se někdy říká, že my následujeme Krista v utrpení, protože utrpení už zde bylo. On přišel, aby nám ukázal svoji solidaritu, žil ve stejných podmínkách jako my, a zvítězil nad nimi. Vykoupení znamená, že Ježíš mě vysvobozuje z temnoty a smrti tím, že smrt přemohl. Vstal z mrtvých. Jeho rány jsou jakýmsi průkazem, kterým prokazuje svoji totožnost pravého Vykupitele.

Jakou máme dát odpověď na tento Boží čin, nám říká sám Ježíš. Když se ho Židé ptají co po nich Bůh chce, odpovídá jim: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal" (Jan 6,29).

Vypadá to jednoduše, ale jednoduché to není. V nás je totiž stále přítomný sklon pomoci si sám. Pro mnohé je také těžko přijatelné, že Bůh by se mohl stát člověkem. A naprosto potupné, aby zemřel na kříži. Proto dnes zase začíná být moderní astrologie, horoskopy, různé tajné nauky (esoterismus), okultismus (magie černá, bílá), reinkarnace atd. Mnozí lidé považují Krista za jakousi ideu, která na sebe bere v průběhu lidských dějin podobu významných duchovních učitelů, jako např. Buddhy, Konfucia, Ježíše z Nazareta apod. Člověk získá spásu tím, že se různými meditačními technikami dostane do středu své osobnosti, že sjednotí svoji vůli s kosmickými vibracemi, rozšíří své vědomí atd. Nabídek je hodně.

V tváří tvář tomu všemu může i nás napadnout otázka, kterou položil Ježíšovi Jan Křtitel: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?" (Lk 7,19). A Ježíš odpovídá: "Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťování, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží" (Lk 7,22-23).

Milostí jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit (Ef 2,8-9).

Ježíš vstal z mrtvých. To znamená, že žije. My se ale často ve svém všedním životě chováme, jako by poslední etapou jeho života byla smrt na kříži. A tak je snad na čase zamyslet se nad tím, co pro mne představuje výpověď, že Ježíš byl vzkříšen. Beru to vážně? Je to pro mě skutečnost? Má Ježíšovo vzkříšení nějaký vliv na můj život? Chci, aby mělo? Stojím o ně vůbec?