Církev jako společenství vzájemné pomoci

Zítra začne listopad, který je v lidovém povědomí označován za dušičkový měsíc. Je to proto, že si v něm připomínáme dva charakteristiké svátky církevního společenství: slavnost Všech svatých a Vzpomínku na všechny věrné zemřelé.

Žádný člověk nežije svůj vztah s Bohem pouze sám pro sebe. Žije ho spousta dalších lidí, s nimiž tvoří společenství. Těmto lidem říkáme křesťané a společenství nazýváme církev. Církev není tvořena pouze křesťany, kteří teď žijí na zemi, ale též křesťany, kteří žijí v nebi nebo v očistci.

Křesťanům, kteří žijí v nebi, říkáme svatí. Jsou to ti, kterým již nic nebrání v tom, aby svůj vztah s Bohem žili naplno. Nejsou to jenom ti, které svatými prohlásila církev, aby nám je dala za vzor. Jsou to rovněž ti, o kterých to ještě nevíme jistě. Proto slavíme 1. listopadu svátek Všech svatých, abychom i je mohli prosit o pomoc.

V očistci jsou křesťané, kterým ještě nějaká nepříjemná věc brání v tom, aby svůj vztah s Bohem mohli žít naplno. Na ně myslíme zvláště 2. listopadu o Vzpomínce na všechny věrné zemřelé, abychom jim svými modlitbami pomohli k oproštění se ode všeho, co jim brání plně Boha přijmout.

Můžeme tedy říci, že církev tvoří tři skupiny: církev putující jsou křesťané žijící na této zemi, církev vítěznou tvoří svatí v nebi a církví trpící jsou duše v očistci. Tyto tři skupiny křesťanů si můžou navzájem pomáhat modlitbou, v níž prosíme Boha jedni za druhé o pomoc.