Mučedník z Osvětimi

Dnes si připomínáme postavu svatého Maxmiliána Maria Kolbeho, minoritského řeholníka a kněze, který v koncentračním táboře Osvětim položil svůj život za otce rodiny.  

Svatý Maxmilián se narodil 8. 1. 1894 v Polsku ve Zduńske Wole. Při křtu dostal jméno Rajmund. Když mu bylo 13 let, odešel z domu do minoritské koleje ve Lvově. V 16ti letech vstoupil do minoritského noviciátu, v němž dostal jméno Maxmilián. Po věčných slibech ho představení poslali na studia do Říma. Tam se stal svědkem jedné demonstrace proti církvi, díky níž pochopil, že svět se nachází ve velice špatném stavu. Jeho odpovědí bylo založení apoštolského hnutí Rytířstvo Neposkvrněné v roce 1917. Jako podmínka pro členství v tomto hnutí bylo zvoleno úplné odevzdání se Panně Marii. Kněžské svěcení přijal 28. 4. 1918.

Do Polska se vrátil v roce 1919. Přednášel filozofii a dějiny církve. V roce 1920 schválil krakovský arcibiskup kardinál Sapieha Rytířstvo Neposkvrněné. V dalším roce začal svatý Maxmilián vydávat časopis Rytíř Neposkvrněné, jehož náklad během pěti let dosáhl 65 tisíc výtisků. Roku 1927 založil klášter Niepokalanów, který se stal centrem obnovy minoritského řádu nejen v Polsku. O tři roky později odjel na misie do Japonska, kde začal vydávat časopis Rytíř Neposkvrněné v japonštině a v Nagasaki založil klášter Zahrada Neposkvrněné. V roce 1936 byl povolán zpět do Polska.

V roce 1939 obsadili Polsko Němci. Otec Maxmilián se snažil všemožně zmírnit utrpení obyvatelstva způsobené válkou. V roce 1941 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Osvětim. Zde zemřel 14. 8. 1941, když dobrovolně nabídl svůj život jako výměnu za otce rodiny Franciszka Gajowniczka, který byl vybrán spolu s dalšími desíti vězni na smrt hladem kvůli útěku jednoho vězně. Nutno říci, že jeho oběť nebyla marná. Franciszek Gajowniczek se dočkal konce války a dožil se svatořečení otce Kolbeho v roce 1982.

Z jeho myšlenek

Snaž se dosáhnout co nejvyššího stupně dokonalosti, protože tak, jak umřeš, zůstaneš po celou věčnost.

Modlitba je podceňovaný, a přece nejmocnější prostředek, aby se duším vrátil mír, aby se jim dostalo štěstí, aby se přiblížily k Boží lásce. Modlitba obnovuje svět.

Drahé děti, nezapomínejte, že svatost není přepych, ale jednoduše povinnost.

Nech se vést Bohem; nesnaž se vést Boha.

Není jiná cesta k Bohu než skrze lásku k člověku. Ona rozhoduje o stupni dokonalosti jedince a společnosti, ona určuje i věčný úděl člověka.

Konej malé věci s velkou láskou. Malá věc bývá příčinou, i když nepozorovanou, velikých věcí: dobrá věc - dobrých, špatná - špatných.

Čiň, co dokážeš a zmůžeš; neumíš-li nebo nemůžeš, modli se a buď si jist, že tě Bůh nenechá bez pomoci.

Vydej se zcela Pánu Bohu a budeš šťastný.

Slož veškerou důvěru do Panny Marie a s ničím si nedělej starosti.

V těžkostech, temnotách, slabostech a znechuceních pamatujte, že nebe se blíží. Denně je o celý den blíž. Tedy odvahu!

Je falešné myslet si, že svatí nám nebyli podobní. Také oni měli svá pokušení, padali a povstávali, i je trápily zármutek a slabost a paralyzovalo znechucení.

Ježíš Kristus ukázal lidstvu po svém příchodu na svět slovem i příkladem cestu k opravdové svatosti.

Neptej se, zda je hřích lehký nebo těžký, ale vyhýbej se jakémukoliv hříchu. Je lépe přijít o čest, všechna dobra i o život, než urazit Boha byť lehkým hříchem, protože hřích je zlo nekonečně větší.

Žádná pravda se nedá změnit. Pravdu lze pouze hledat, nalézt, přijmout a přizpůsobit jí svůj život.

Pouze láska je tvůrčí.

I když ne všichni milují pravdu, jenom ona může být základem trvalého štěstí. Pravda je jedna.

Matka Boží je pravá Těšitelka ztrápených. Ona všechny vyslyší, všem pomáhá.